V pátek v ranních hodinách nás místo budíčku čekal tým BA Grizzlies Plzeň. Už na první pohled bylo jasné, že nás nečeká jednoduchý zápas. Vstup do utkání chlapci zachytili, a až na pár výpadků byli rovnocenným soupeřem. Ale už začátkem druhé čtvrtiny se začínala projevovat fyzická převaha chlapců z Plzně, kteří si došli pro zasloužené vítězství 76:37.

Tento den nás čekal ještě druhý zápas, a to s týmem TIGERS České Budějovice. Na tento tým jsme narazili již na přátelském turnaji v Nymburce, tudíž jsme věděli, že nás čeká ještě o něco kvalitnější soupeř než ráno. Vstup do zápasu a celý první poločas byl jasně v režii TIGERS. Razantní hrou v útoku a tvrdou prací obraně, rozhodli zápas již v prvních 16ti minutách. Ale ke druhému poločasu nastoupil úplně jiný tým SLUNETY. Kluci se nebáli, bojovali, a hráli hru, kterou u nich všichni známe. Z druhého poločasu by si všichni, co byli ať už na hřišti nebo na střídačce, měli odnést, že i s takto silným soupeřem jsou schopni držet krok (akorát to musí trošku bolet ;)). Konečný výsledek 85:28.

Tyto výsledky nám zajistili „letenku“ do skupiny o 9. až 12. místo. V sobotu po snídani nás čekal tým Baskeťáků z Josefova. Cíl byl jasný, navázat na závěr zápasu s TIGERS a poprat se o první výhru na NF. Kluci vstoupili do zápasu s velkou energií a chutí vyhrát. Jediné, co nás sráželo a nedovolilo navýšit rozdíl ve skóre, byla naše „šoupáková“ neúspěšnost. Všichni si byli vědomi toho, že je potřeba na tomto nedostatku zapracovat a vítězství může být naše. A ono se podařilo!:) Díky zvýšené úspěšnosti z pod koše, si chlapci vytvořili pohodový náskok, který už do konce zápasu nepustili, a mohli se tak radovat z první výhry na turnaji. Skóre po 32 minutách 53:37.

Naše sobotní představení jsme zakončili zápasem s týmem SK UP BCM Olomouc. Za mě, jako asistenta trenéra, velká škoda. Utkání mělo z počátku vyrovnaný průběh, ale kvůli naší neschopnosti pohlídat si obranný doskok, měl soupeř navrch. Po důrazném vysvětlení klukům, že takto to opravdu nepůjde, přišel ve druhém poločase náš starý známý problém. Ano, opět naše tristní procento zakončování z vymezeného území. Po neproměnění jasných šancí se dostal soupeř do dvojciferného náskoku, který jsme už zvrátit nestačili a tak prohráváme 59:47.

Sobotní večer všem účastníkům turnaje zpříjemnily dovednostní soutěže, do kterých jsme vyslali naše „čahouny“. V soutěži trojkařů otestoval svůj střelný prach Patrik „Dino“ Janda, který proměnil pouze o dvě trojky méně než vítěz této soutěže. Tudíž pochvala od jeho spoluhráčů byla oprávněná. Druhá soutěž byla o něco komplexnější, jednalo se o kombinaci driblinku, příhry, slalomu, zakončení zblízka a na závěr ukázání přesné ruky. Jednoduše řečeno, záležitost pro Patrika Wankeho. Zástupce SLUNETY se v silné konkurenci zvládl probojovat až do samotného finále, kde už ale byl soupeř nad jeho síly. Ale i přes Páťův smutný obličej si zasloužil velký potlesk, protože skončit mezi kluky, kteří jsou o 2 roky starší, druhý v republice, to není vůbec zlé:-).

Za deštivého nedělního rána jsme se vydali k poslednímu zápasu NF. Soupeřem nám v něm byl domácí celek, tým BK Sojky Pelhřimov. Do zápasu jsme vstoupili s tím, že si chceme naplno užít naše poslední vystoupení na této akci, a ze všech sil, které nám ještě zbyly, se pokusit přivést 10. místo k nám, do Ústí nad Labem. Skóre se přelévalo z jedné strany na druhou, oba týmy nechávaly na hřišti maximum + ještě něco navíc, a vše pomalu ale jistě směřovalo do napjaté a dramatické koncovky. Když zbývalo do konce zápasu něco málo přes 90 vteřin, byl to právě náš tým, který nechtěl ponechat nic náhodě a z posledních sil udeřil soupeři ránu v podobě koše za 3 body, následným ziskem v obraně a na útočné polovině košem s faulem. Sečteno podtrženo, tým ústeckých basketbalistů si připisuje vítězství 58:52, a stává se 10. nejlepším týmem v republice.

Všem klukům bychom chtěli poděkovat za předvedené výkony, jak na tomto turnaji, tak v průběhu celé sezóny a také za splnění předsezónního cíle, postupu na NF. Věříme, že kluci v tomto období posbírali kromě vzpomínek, zážitků a modřin i tolik potřebné zkušenosti, které využijí v nadcházejících sezónách.

Závěrečné poděkování patří rodičům, prarodičům a sourozencům! Kteří kromě domácích zápasů, jezdili i v hojném počtu na zápasy venkovní, kde dokázali vytvořit skvělou kulisu, kterou cítili jak hráči, tak i trenéři. A především jim patří poděkování za to, že po všech stránkách podporují svého syna, díky čemu se může každý z nich bavit hrou, kterou tak miluje…basketbalem.

Péca, Sedlo a šoumeni U13