Král zábavy Markusson: Ať to další ligy zkopírují!

Ze všech ligových basketbalistů to má k obroučce vůbec nejblíž. Při 220 centimetrech ani nepotřebuje moc vyskočit, aby do koše ve výšce tři metry pět jednoduše zasmečoval. Byl tak letos doslova předurčen k vítězství v Kooperativa Faktoru, unikátní statistice a zároveň i soutěži, která už sedm let hodnotí atraktivitu hry všech ligových borců.

A třebaže se detailněji o této soutěži dozvěděl až v průběhu sezony, není divu, že právě nekonečný centr Opavy Mattias Markusson se stal novým faktorovým králem, když v dlouhodobé části Kooperativa NBL zapisoval průměr 8,1 bodu. Těsně tak předčil 211 čísel vysokého Australana Gorjoka Gaka z Nymburka (7,7) a třetího Delvona Johnsona z Ústí nad Labem (6,6), který tak nedokázal obhájit loňské prvenství.

Švédský vítěz při letošním zdvojnásobení prize money zinkasoval kulatých 100.000 korun, Gakovi připadlo 60 tisíc a Johnsonovi 40 tisíc korun.

„Hodně bodů jsem si nahnal díky smečím. A ta částka je určitě fajn bonus,” usmál se Markusson, jehož maximem z jednoho utkání bylo 24 faktorových bodů. Gak ho 26 body z jednoho utkání dokonce ještě předčil, Johnsonův top výkon měl hodnotu 21 bodů.

A jak to dopadlo na dalších pozicích v TOP 10?

Čtvrté místo bral jindřichohradecký William Brown (6,3), páté děčínský Craig Osaikhwuwuomwan (6,2), šesté brněnský Hunter Mickelson (5,7), sedmé jindřichohradecký Craig Victor (4,5), osmé jeho spoluhráč Torin Dorn (3,7), deváté jako první Čech děčínský Ondřej Šiška (3,4) a desátou příčku obsadil Královský sokol David Škranc (3,3).

K převaze zahraničních hráčů v nejlepší desítce měl Markusson jednoduché vysvětlení. „Cizince si většinou kluby berou proto, že mají nějaké extra schopnosti, které v lize jinak chybí. Jinak by si vystačily s českými hráči,” říká i k situaci, kdy NBL stále čeká na svého prvního českého faktorového šampiona.

Nakonec druhý nymburský „jeřábník” Gorjok Gak možná trochu zalitoval, že se o soutěži nedozvěděl trochu dřív. „Zjistil jsem, že tu Faktor je, asi až před měsícem, a je to fakt super věc,” podotkl první Australan v nymburském dresu s poměrně divokým životopisem. Svým súdánským rodičům se narodil na útěku před občanskou válkou až v Austrálii, basketbalově pak vyrůstal v USA, kde po střední škole pokračoval se studii a hraním i na prvodivizní univerzitě. Angažmá v Nymburce je jeho prvním profesionálním.

Bronzový Delvon Johnson, který loni za vítězství v Kooperativa Faktoru bral 50 tisíc korun, se tentokrát musel spokojit se čtyřiceti, byť se soutěží byl na rozdíl od Markussona s Gakem již dobře obeznámen.

„Tuhle sezonu jsem to měl na paměti a snažil jsem se mít co nejvíc smečí a bloků, abych se umístil mezi nejlepšími třemi,” ujistil.

Johnsona soutěž velmi baví. A totéž platí i o vítězném Markussonovi, který má za sebou stejně jako Gak několikaletou zkušenost z přední americké univerzity. „Mně se to líbilo moc. Nikdy jsem o ničem podobném neslyšel, v basketu ani v jiném sportu v Evropě nebo v Americe. Je to skvělý nápad a další ligy by se měly nechat inspirovat. A buď s tímhle nebo s něčím podobným přijít. Je to vyloženě fanouškovsky zaměřené, a to, co lidi na hře baví, je v soutěži odměňováno,” popisuje klady unikátní statistiky, v níž se berou body hlavně za smeče, bloky a pasy na alley-oopy, což je výraz pro zaražení míče do koše po chycení balonu až během letu zakončujícího hráče k obroučce.

Možná nejvyšší žijící Švéd současnosti nicméně odmítá, že by jen kvůli Faktoru „dunkoval”  výrazně víc. „Zaprvé jsem se detaily dozvěděl asi až po první třetině ligy od někoho z klubu. To jsem si poprvé zkontroloval pořadí a - byl jsem první. Pak jsem to nějakou dobu sledoval pravidelně, ale hlavně abych to líp pochopil. Zjistil jsem taky, že Delvon Johnson to vyhrál loni. Později jsem se na to ale nechtěl zase tolik upínat. Už i před tím jsem navíc využíval ke smečím každou příležitost. Je to hodně tutové zakončení ve srovnání se všemi ostatními a fanoušci to chtějí vidět místo dvojtaktů. Platí si vstupné a já se jim za něj snažím dát co nejlepší zážitek,” vykládá.

A samozřejmě nezapomene poděkovat za triumf i svým opavským parťákům. „Bez kluků z týmu bych nebyl ani v TOP 5. Všechny ty pasy na alley-oopy nebo úplně otevřené dunky, kdy jsem pod košem sám, to pro mě udělalo dobrých 90 procent všech mých bodů,” zdůrazní.

Ač nad nymburským Gakem Markusson vyhrál jen o čtyři desetiny, během sezony se o své prvenství neobával. Ne však proto, že by si jím byl tak jistý, ale protože není ten, co by se hnal za penězi za každou cenu. „V lize je hodně vysokých chlapů a po pravdě nebral jsem to tak, že to musím vyhrát právě já. Byl to prostě skvělý bonus, ať by to bylo jakékoli z prvních třech míst,” prohodí jen.

A v tuhle chvíli stále ještě neví, jak se stotisícovou prémií naloží. „Mám dvě možnosti, buď ty peníze investovat, což by byla ta chytřejší varianta, anebo vyrazit někam na cesty po Evropě a udělat si trochu dovolenou. Možná to rozdělím na poloviny,” váhá.

Je to ale určitě váhání z kategorie příjemných…