Sezóna chlapců U15

Tým U15, který je složen z chlapců ročníku 2005 a 2006, se loni na republikovém klání umístil na neoblíbeném druhém místě. Kluci skončili tedy těsně pod vrcholem, a proto si při předsezónních pohovorech s trenérským štábem kladli ty nejvyšší cíle, tedy vybojovat extraligu, dostat se na MČR (ideálně na domácí palubovce) a tam získat zlaté medaile. 

Plán byl jasný, ale realizace?, poněkud obtížná. V žákovském basketu se hráči posouvají mílovými kroky a to zejména ti, kteří mají motivaci a chtějí se basketbalem bavit. 

Většinou však nešlo o hráče našeho týmu, nýbrž protihráče, kteří měli motivaci posouvat svůj sport kupředu nebo se jím jednoduše bavili a hráli jeden pro druhého. Tak nějak jsme si mysleli, že máme rezervaci ve finálovém klání, ať budou výkony a tedy i výsledky jakékoliv. Jasně, měli jsme snahu zabudovat do rotace hráče, kteří by nedostávali tolik prostoru a jak to tak bývá, někteří této možnosti využili více a jiní méně. Ale zkrátka ostatní týmy chtěli pokořit ty "nejlepší" v Čechách a druhé v republice. Díky tomu jsme sehráli spoustu vyrovnaných utkání a většina z nich byla pro oko diváka opravdu pohledná.

Nicméně zpět k naší cestě, která bývá občas cílem. Většina detailů byla již zmíněna a naší teorií je to, že nic co se v této sezóně stalo, nebyla náhoda. V lize jsme hráli v široké rotaci, v extralize jsme si oťukávali soupeře, abychom věděli jak na ně při případném střetnutí na Republice. Pracovali jsme na psychické odolnosti tím, že jsme se dostávali mimo naši komfortní zónu a kdekdo nás již odepisoval a zatracoval. 

Naše forma však gradovala, výkony měly vzestupnou tendenci a před ukončením nás čekalo 5 domácích zápasů plus jeden venkovní na půdě oblíbeného soupeře z Kbel, kterého když je potřeba, tak porážíme klidně i střelou v poslední vteřině. To by byla jasná bilance 6:0 a tedy nasednutí na vítěznou vlnu. 

Extraligu bychom zakončili na čtvrtém místě, díky tomu bychom se setkali s nepříjemným "Pepčovo" Pískem, na kterého máme své ne úplně tajné zbraně. Po té bychom si vyřídili účty s obry z Brna v semifinále. A ve finále bychom narazili na sympaticky hrající Opavu, proti které bychom předvedli své maximum a slavili bychom titul v kategorii U15 v sezóně 2019/20.

Ale jak už to vypadá (a je to rozumné), se letošní ročník nedohraje v žádných kategoriích a na žádných úrovních. Bohužel. Letošní sezóna jakoby nebyla, zrovna když jsme měli VELKÉ PLÁNY.

Jsem však rád, že se kluci opět posunuli. A to nejen basketbalově, ale valná většina i lidsky. Stejně tak diváci, tedy jejich rodiče, kteří se vrátili ke starému dobrému fandění namísto pokřikování, hudrování a mudrování, kterým jsme občas byli svědky. Stali se tedy pro kluky opět oporou, bez zbytečně velkých nároků.

Tím se dostáváme k tomu, čím sport a basketbal (sport inteligentních lidí) zejména pro nás jest. Ať už máme jako trenéři, hráči či fanoušci jakékoliv vidiny, mety, cíle.. Vždy je to o té práci, energii tomu věnované, která se musí zákonitě vrátit. Je to skvělá průprava do života a proto, ať už "driblujeme" na jakékoliv frontě chtějme tímto sportem bavit jak ostatní, tak zejména sebe a žijme jeden pro druhého nejen v těchto zdánlivě těžkých časech.

Závěrem bych rád poděkoval jak hráčům, tak jejich rodičům, díky nimž máme tak solidní materiál. Díky klubu, který nám vyšel v naprosté většině vstříc a všem činovníkům, co se podíleli na chodu utkání. Děkuji velice trenérskému týmu, který se letos rozrostl až neuvěřitelně! Pomocnými trenéry byli Martin Wagner, Adam Žampach, Michal Pretl a Jan Gabriel, na kondici se kluci mohli zaměřit s instruktorkou Věrkou Malinskou Kopeckou a na funkci těla a jeho rozvoje s fyzioterapeutkou Jarkou Banýrovou. To je kolektiv hodný mužského celku, takový měli chlapci servis. V řadě poslední děkuji své rodině, která je mi stále oporou, ať se vrhám do čehokoliv, co má co do činění s tou oranžovou mičudou.

 

ŽIJEME PRO BALLLLL!!!