U14 kluci - ohlédnutí za sezónou

Tým chlapců U14 je složený z kluků ročníků 2006 až 2008, takže zhruba polovina z nich díky tomu ještě může (mohla letos) vypomoci našim týmům U13 a i U12. Kluci jako jeden tým v posledních dvou předešlých sezónách vždy vyhráli oblastní soutěž ještě jako U12 a U13, čímž si vždy sportovně zajistili účast na národních finále (U12 v roce 2018 v Novém Jičíně a U13 v roce 2019 v Pelhřimově), kde se utkali s ostatními vítězi oblastí z celé ČR.  

Letošní systém kategorie U14 byl již celorepublikový, kdy se podzim nesl v duchu bojů o extraligu. Týmy byly zařazeny do osmi skupin po šesti až sedmi. Do extraligy postupovaly z každé skupiny vždy jen dva. Naše skupina C nebyla vůbec jednoduchá. Jasným favoritem Tygři Praha. Dále my, Roudnice, Chomutov či neznámé Kladno. Věděli jsme, že o druhé místo za pražskými Tygry bude boj, který jsme chtěli vyhrát, protože naším jasným cílem pro letošní sezónu byl postup do extraligy. To se nám nakonec s bilancí 9 výher a 3 proher podařilo. Slova z řad některých našich soupeřů, že v extralize stejně budeme o hodně prohrávat a je lepší tam nepostoupit, jsme si vyslechli, ale můj názor je takový, že radši budu s lepšími prohrávat, třeba i o hodně, než se vítězně plácat v rybníku, který už známe. Vždy je nejlepší sbírat zkušenosti a otloukat se mezi těmi nejlepšími. A opravdu. Některé týmy do extraligy ještě posílily, takže většina výsledků pro nás vypadala opravdu hrozivě. Naše nedohraná bilance 0/8. Naše skóre se v nedokončené soutěži zastavilo na 399:726, což vypadá na první pohled hrozivě, protože průměrný rozdíl na utkání byl pro nás mínus 40. Ano věděli jsme, co nás čeká, protože spoustu těch týmů jsme znali z národních finále či různých turnajů. Naším cílem bylo i přes prohry předvádět agresivní rychlý basketbal se sdílením míče bez ohledu na konkrétní číselný výsledek. Je pravda, že se nám to ne vždy dařilo, zejména ze začátků zápasů, kdy nám vždy trvalo, než jsme ze sebe setřásli respekt, ostych a přivykli na tempo soupeřů. Naše myšlení byl pro nás možná vždy ten největší soupeř, protože v basketbalových dovednostech jsme natolik nezaostávali, ale právě spíše v tom odhodlání je předvést na světlo a uvést v život. A absence větší agresivity v obraně po celém hřišti. Kdy světlým bodem bylo naše vůbec poslední  utkání na domácím hřišti opět s Tygry Praha, kteří nás den předtím doslova vypráskali na jejich palubovce. Možná právě díky tomu, jsme se v tomto zápase i ve velmi okleštěné sestavě dokázali vyrovnat agresivitou a se soupeřem drželi v prvním poločase krok. Pak nám sice došly síly, ale bylo vidět, že když budeme chtít, že to půjde. A o tom to je. Díky pandemii už nedošlo na domácí odvetu s jediným pro nás hratelným Pelhřimovem, kterému jsme chtěli vrátit nešťastnou prohru z jejich palubovky. Museli bychom vyhrát o 11 a více bodů, abychom se dostali na sedmou příčku, která poslední zajišťovala pro příští ročník jistou účast v lize U15 bez nutnosti absolvovat kvalifikaci. Jak by to dopadlo už nezjistíme. Jak to dále s nedohranými soutěžemi vyřeší svaz, snad zjistíme brzy. Extraligu U14 jsme si zahráli, i když nedohráli. A postupem času i byl vidět určitý pokrok na klukách. Zejména vývoj a výkony některých mne pozitivně překvapily a velmi potěšily. Stále při všech našich výsledcích a postaveních musíme brát v úvahu, že z celé extraligy U14 jsme měli nejmladší tým. Šest kluků je o rok mladších a další dva dokonce o dva roky! A se všemi těmito našimi mlaďochy jsme vždy počítali herně rovnocenně jako s každým jiným. 

Závěrem tohoto shrnutí naší sezóny musím říci, že z mého trenérského pohledu mne tato parta kluků neuvěřitelně baví. Jako skupina i jednotlivci samostatně. Ale otázek ohledně další sezóny je hodně. Jsem s nimi tři roky a nevím, zda už by nebylo lepší nechat se vystřídat. Pro jejich dobro. Zároveň se mi po tom všem nechce skončit u nich tímto "karanténním" způsobem.  

Za celý tým U14, Péca